Reportáž z festivalu Psycho Film Praha

Kino Atlas

Letošní festival hostilo kino Atlas

Psycho Film proběhl s týdenním odstupem za svým starším bratříčkem, festivalem Mezi ploty. Ke karlínskému kinu Atlas lákal zvědavce obrovský model růžového mozku, který trůnil na ulici před kinem, a který překvapivě nikdo nerozbil ani neposprejoval. Už od rozpáleného pátečního odpoledne proudily do příjemného chladu v podzemí kina skupinky mladých lidí, které přilákal program festivalu.

Původním záměrem Psycho Filmu bylo seznámit diváky s psychiatrickými tématy, nenásilnou formou podat bezbolestnou injekci osvěty a v neposlední řadě nabídnout sérii filmů, ve kterých jde o víc, než jen sbalit krásku a odejít do zapadajícího slunce. Letošní ročník se nesl ve znamení tématu euthanasie a sebevraždy. Tři dny měly být vyplněny maratónem filmů, které se tak či onak točí kolem dobrovolného odchodu ze světa.

A že bylo na co se dívat. Hlavní sál promítal světově oceňované celovečerní filmy, zatímco malý sál se soustředil hlavně na klubové a alternativní projekty a na dokumenty. V hlavním sále tak diváci shlédli oscarový Hlas moře, Zanussiho Život jako smrtelná choroba, Kurz negativního myšlení či klasické Švankmajerovy Spiklence slasti.

Malý sál nabídl chuťovky jako Invazi barbarů, která kromě Oscara obdržela i cenu v Cannes, archivní české snímky jako Schormův Návrat ztraceného syna, nebo dokumenty Tomáše Škrdlanta, který se projekcí zúčastnil a osobně je komentoval. V tématických blocích diváci viděli také archivní dokumenty krátkého filmu, snímky studentů českých filmových škol a také unikátní propagandistické okénko, kdy se publikum mohlo na vlastní oči seznámit s proslulou nacistickou propagandou, a to jak s říšskými „dokumenty“, tak i s celovečerním, umělecky ceněným dílem Žaluji.

Co spojuje nacismus a psychiatrii?

Součástí projekcí byly i diskuse, kdy přítomní odborníci (zejména z řad psychiatrů a psychologů, jmenujme třeba dlouholetého ředitele bohnické léčebny Ivana Davida nebo Ivo Hanela či Petra Goldmanna) uváděli vyobrazené motivy na pravou míru a do správného kontextu. Diskuse probíhaly mnohdy bouřlivě, neboť řada diváků měla na léčbu duševních poruch i na práci lékařů značně vyhraněný názor. Přesto bylo vždy zajímavé poznat syrovou podobu toho, co filmové plátno ukazuje pod závojem umění.

Obzvláště podnětný byl komentář nacistické propagandy, kdy přednášející dvojice historik + psychiatr většinu diváků šokovala málo známou pravdou o desítkách tisíc zavražděných pacientů v psychiatrických zařízení, kteří posloužili pro ověření funkčnosti plynových a spalovacích komor, které později nacisté použili v koncentračních táborech.

V průběhu festivalového víkendu sály navštívila tisícovka diváků, což připravilo organizátorům perné chvilky. Sehnat pro zaplněné sály na poslední chvíli další a další sluchátka pro simultánní překlad říšských dokumentů, to byl vskutku husarský kousek. Nakonec ale vše proběhlo hladce, takže si diváci mohli vychutnat filmové i psychiatrické lahůdky bez zádrhelů.

O tématu dalšího ročníku Psycho Filmu zatím není rozhodnuto, ale vzhledem k letošnímu úspěchu je jasné, že se zase máme na co těšit.

Jan Hrsina

Psycho Film 2008 navštívilo přes 1000 diváků

Hojná účast
(2)Diskusí se zúčastnili i renomovaní psychiatři. Na snímku Ivan David.
Ivan David

(3)Šok (z) mozku před vchodem do kina Atlas.

Sok mozku

Fotografie: Archiv festivalu Psycho Film






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *