Pražský Microfestival: festival zaměřený do budoucnosti

Rozhovor se studentkou anglistiky Olgou Pekovou, hlavní koordinátorkou mezinárodního Pražského Microfestivalu, který již brzy přivede do klubu K4 inspirativní osobnosti současné poezie z Čech i zahraničí.

Kdy a jak Pražský Microfestival vůbec vznikl? A jak ses k práci pro něj dostala ty?

Pražský Microfestival (PMF) má svůj předobraz v akci, která se odehrála v roce 2004 pod názvem Pražský mezinárodní festival poezie (Prague International Poetry Festival). Tehdy na něm vystoupilo víc než 40 spisovatelů z celého světa, trval celý týden a čtení byla až ve třech jazycích: v jazyce originálu, v angličtině a v češtině. Dnes už se na něj pozapomnělo, ale v té době to byla větší akce než dnes dobře známý Festival spisovatelů Praha. PMF vznikal pod taktovkou Louise Armanda, spisovatele a vyučujícího na anglistice FF UK, ale vzhledem k ohromujícímu rozsahu se už ve stejné podobě znovu neopakoval. V roce 2009 pak jeho znovuoživením vznikl festival, který si do názvu, možná tak trochu preventivně, vetkl slovo “Micro”. Skupina autorů z Irska a Austrálie a dalších zemí tehdy měla šňůru čtení po Praze a překlady do češtiny pořizovali studenti anglistiky. To byl zárodek, ze kterého se v dalších letech znovu začal rodit plnohodnotný festival: rok nato zavítal i do Brna a v roce 2011 už zakotvil v kavárně Krásný Ztráty, opět v úctyhodné délce pěti nabitých večerů. Ten samý rok se stal partnerem časopisu Psí víno a doopravdy tak vstoupil na českou literární scénu. Ročník 2011 byl i tím, kdy jsem se k festivalu dostala já, jednoduše jako studentka anglistiky – překládala jsem tehdy asi osm autorů do češtiny a drobně vypomáhala. Další rok jsem velkou část organizace převzala po původním týmu Louise Armanda a Davida Vichnara, doktoranda na FF UK, a letos jsem koordinátorem na plný úvazek – neboli „ředitelkou“ festivalu.

Kdo se na organizaci festivalu podílí?

Organizační tým tvoří šest lidí. Kromě mě je to již zmíněný Louis Armand, díky jehož erudici se nám daří zvát mezinárodně proslavené autory. Dále jsou to doktorand, překladatel a dlouholetý matador festivalu David Vichnar a naše spojka s časopisem Psí víno Ondřej Buddeus. Nesmím zapomenout ani na dobrou duši festivalu, překladatelku a moderátorku Terezu Novickou, a na Elizabet Kovačevu, překladatelku a letošní koordinátorku praktických záležitostí, jako je například ubytování hostů. Obě posledně zmíněné jsou také studentky anglistiky. Festivalu ale pomáhá mnoho dalších lidí: velkým partnerem je nám i tým z klubu K4, který pomáhá s organizací festivalové výstavy. Každý rok s nabídkou na překlad poezie pro festival oslovujeme nové studenty anglistiky, mámegrafičku, fotografa, prodavače u stánku, roznašeče plakátů a dobrovolníky všeho druhu…

Je obtížné sehnat na podobnou akci finanční prostředky? Kdo Microfestival podporuje?

Hlavní ingrediencí je jak vidno prozatím nadšení, ale jen to samozřejmě nestačí. Loni jsme založili na provoz festivalu občanské sdružení a podařilo se nám získat skromnou, ale nápomocnou dotaci od Magistrátu Hlavního města Prahy. Kromě toho oslovujeme jednotlivé kulturní instituce a ambasády, které ale samy mají velmi omezené rozpočty. Sehnat peníze je těžké a PMF má obtížnou pozici hned z několika důvodů. Prvním jsou všudypřítomné škrty v rozpočtech na kulturu, které se netýkají jen zahraničních institucí, ale v ještě větší míře těch domácích. Druhým důvodem je, že náš festival je stále ještě relativně mladá instituce – s pátým ročníkem za dveřmi zatím zůstáváme ve stínu starších a zavedenějších institucí jako Festival spisovatelů Praha nebo Svět knihy, které „vyzobávají“ granty už jen vahou svého jména. Nejspíš bude ještě chvíli trvat, než budeme schopni přesvědčit instituce, že PMF je svébytná a odlišná akce, která si zaslouží financování a která má nezanedbatelný potenciál. Kdyby se to podařilo, mohl by se Microfestival stát pražským mezinárodním festivalem zaměřeným do budoucnosti, na literaturu, která teprve bude, která je u nás možná částečně neobjevená a proto inspirativní pro domácí tvůrce. Stejně tak se ale může stát, že po několika letech zanikne, pokud bude peněz soustavně málo, nebo bude skomírat kdesi na okraji svého potenciálu. Každopádně festival právě teď hodně podporují ti, kdo na něj jen přijdou, kdo o něm mluví a kdo o něm píší.

Jak náročná byla příprava letošního festivalu ve srovnání s předchozími ročníky? Jak dlouho před akcí samotnou začínáte s přípravami a co vše je třeba zajistit, aby se Microfestival mohl konat?

Zajišťujeme to samé, co kterákoli jiná větší kulturní akce – na jedné straně píšeme granty a oslovujeme instituce, na druhé se poohlížíme po autorech, po doprovodných umělcích (výtvarnících a muzikantech), oslovujeme je a pokud mají zájem, spolupracujeme s nimi dál. To zahrnuje starost o ubytování a smlouvy na cestovné, zároveň musí být domluveno místo a čas konání festivalu. Když je tohle vše zařízeno, sháníme a koordinujeme překladatele, zadáváme a vybíráme grafiku, sháníme fotografy, mediální partnery, sestavujeme program. Ve dnech konání samotného festivalu je pak třeba zařídit spousta drobností: autory i překladatele na čteních uvést, pořídit ze čtení záznamy. Bezprostředně po skončení se musí odklidit stánek s knihami, provádí se vyúčtování, některé překlady jdou pak během léta a podzimu do tisku, takže je třeba je zredigovat a my tak zůstáváme v komunikaci s autory i překladateli… Letos se grantové uzávěrky posunuly, ale loni jsme odevzdávali velký grant v září a ještě jeden malý později na podzim. Oslovovat autory je pak ideální třeba už v prosinci, protože od půlky února už musí být komunikace dobře rozjetá. Od té chvíle se festival až do května odvíjí na stabilní vlně úkolů, samotná akce je v tom všem tak trochu špičkou ledovce. O festivalu je navíc třeba dávat celoročně vědět. Po vzoru například skandinávského festivalu Audiatur bychom rádi po skončení PMF každoročně připravovali i antologii překladů. Pak už je to vlastně práce na celý rok. Letos je i z tohoto důvodu festival trochu menší: z pěti večerů se vlastně srazil na tři, čtvrtý organizujeme spolu se Světem knihy a takové ulehčení už je samozřejmě znát.

Co by čtenáři FFaktu rozhodně neměli na letošním Microfestivalu zmeškat?

Letos bude hřebem festivalu vystoupení americké, v Paříži žijící básnířky a finalistky Pulitzerovy ceny Alice Notley, která bude číst na zahajovacím večeru, v neděli 12. května. Velkou radost máme i z norského konceptualisty Paala Bjelka Andersena, který bude první část festivalu v úterý 14. května uzavírat. Oba tito umělci navíc vystoupí i mimo festival: na půdě FF UK a v prostoru TranzitDisplay. Ze středoevropských tvůrců rozhodně stojí za pozornost čerstvý finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Aleš Čermák a slovenské duo Zuzana Husárová a Amalia Roxana Filip, které vysoupí s intermediálním projektem Liminal. Doporučit bych ale musela nejspíš všechny. Kromě toho je letos postaráno také o skvělý hudební doprovod: Ondřej Galuška, Ondřej Štveráček, Michel Delville se svou poctou Franku Zappovi či Ken Nash. 15. května pak vystoupí cizojazyční tvůrci dlouhodobě žijící v Praze a o ně by také bylo škoda přijít.

Olga Peková studuje navazující magisterské studium kritické a kulturní teorie na anglistice FF UK. Před třemi lety se začala podílet na organizaci básnického festivalu Prague Microfestival, který letos také řídí. Kromě toho působí jako redaktorka časopisu Psí víno a vypomáhá v nakladatelstvích Litteraria Pragensia Books a Equus Press. Publikovala překlady současné anglofonní tvorby i vlastní tvorbu. Zajímá se o současnou poezii. 

 

 

 

 

 

 

Internetové stránky festivalu.

Microfestival na facebooku.

 

 






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *