„Nestačí jít spolu, potřebujeme sladit krok.“ Češi a Poláci 25 let poté

Ve dnech 21. a 22. listopadu 2013 se v Černínském paláci konala u příležitosti oslav 120. výročí založení Lidových novin konference „Co jsme udělali se svobodou?“, která se soustředila na vítězství a prohry disentu v české a polské společnosti po roce 1989.

Pozvání přijalo 28 řečníků, kteří působí či aktivně působili jako diplomaté, politici, ekonomové, novináři nebo spisovatelé. První den byl věnován ekonomické transformaci a politické situaci obou zemí, druhý se nesl ve znamení debat o českých a polských médiích a kultuře.

Již jeden z prvních panelů, hodnotící, nakolik disent ovlivnil politickou tvářnost devadesátých let, dával tušit, že konference se neponese jen v klidném a nekonfliktním duchu. Pavel Rychetský se vracel k Havlovým slovům o blbé náladě Čechů. Dále vzpomínal na moment, kdy dopoledne 29. prosince 1989 diktoval do telefonu nové znění prezidentského slibu (pozn. redakce: jež se mimochodem dodnes nezměnilo), neboť panovalo podezření, že Havel by slib ve starém znění nepřijal. Svůj projev zakončil předseda Ústavního soudu ke značné nelibosti auditoria triádou vystihující dle něj současnou politickou scénu, totiž neschopnost dialogu, korupci a nezájem o staré lidi a bezdomovce. Proti Rychetskému se ale ve svém výstupu ohradil Alexandr Vondra, který zdůrazňoval nutnost dívat se vpřed a nepromítat do vzpomínek vlastní frustrace a především vyzýval k boji s onou blbou náladou. Vrátil se znovu na česko-polské území a vyzdvihl rovněž zásluhu Poláků na naší svobodě: „Kdyby to Poláci neodmakali, u nás by to šlo těžko.“  První konferenční den zakončil Vondra domněnkou, podle níž již konečně Polák nevidí Čecha jako „sraba“ a Čech nevnímá Poláka jako „chudáka“.

Druhý den konference byl otevřen panelem o ekonomické reformě, v souvislosti s níž ekonom Stefan Kawalec vybídl obě země k většímu zapojování se do diskusí kolem eura. Jan Rulewski, jeden ze zakládajících členů Solidarity, poté přidal paralelu, že jako Kolumbus hledal zlato a doplul do Indie, my jsme hledali svobodu a dopluli jsme tam, kde se nyní nacházíme. Ale přes všechny těžkosti jsme k oné svobodě dospěli. Vladimír Dlouhý, ekonom a jeden z kandidátů v prezidentských volbách 2013, dodal, že tato země, do které jsme dopluli, se ovšem proměňuje.

Další panel přinesl největší a nejdelší polemiku celé konference. Řečníci komentovali svobodná média v disentu – především Gazetu Wyborczu a Lidové noviny. Jefim Fištejn podotkl, že právě LN ukotvily funkci komentátora aktuálního dění, a odrazil všechny stesky předešlých řečníků: „Ten, kdo byl svědkem událostí v roce ’89, nemá právo být pesimista.“ Bronisław Wildstein, publicista a šéfredaktor nově vzniklé TV Republika, přímo pojmenoval problém týkající se faktu, že média neplní funkci, kvůli níž vznikla.  Vzdala se podle něj kontrolního postavení vůči moci, ale stále bojují za status quo, což připodobnil – za hlasité nevole převážně polské části posluchačů – ke komunistické propagandě. Uvedl případ smolenské katastrofy, kdy média pouze hodnotila a konstruovala lživá schémata, avšak nepodnikla vlastní šetření. Ačkoliv měli v nově ustavené komisi zkoumající příčiny neštěstí zasednout nezávislí vědci, v čele nakonec stanul ministr vnitra. V žádném z médií poté nebylo možné najít věcné informace a poznatky, ke kterým komise dospěla. Wildstein posunul svůj projev na další linii – rovněž se podle něj ze zorného pole médií ztrácejí jejich „otcové zakladatelé“. Tato poznámka samozřejmě nezůstala bez reakce na konferenci, již pořádaly LN, které před několika měsíci koupil Andrej Babiš, jenž se na poli politiky objevil nedávno, ale velmi rychle si jej podmaňuje. Alexandr Vondra, tentokrát z auditoria, vznesl dotaz, jak budou novináři dále bojovat o svou autonomii, zda a nakolik dojde v LN ke střetu zájmů. V posledních dnech totiž odešel šéfredaktor i někteří z redaktorů čelních rubrik a na jejich místo byly dosazeny nové novinářské tváře. Nikdo z přítomných dotaz dále nekomentoval, avšak z gest byla patrná křeč a nervozita. Míč se následně vrátil na polskou stranu, kde je situace obdobná. Andrzej Grajewski, politolog a vedoucí zahraniční redakce týdeníku Gość Niedzielny, uvedl příklad z regionálního slezského deníku, jehož mladí novináři jsou podle něj cenzurováni a noviny určené pro čtyři miliony obyvatel tak zastávají menšinový názor. Proti tomu se však pohotově ohradil Józef Pinior, senátor, v jehož kraji deník vychází, který mluvil o vlastním názoru mladých novinářů a popíral jakoukoliv cenzuru ze strany kraje. Grajewski však argumentoval dále. Moderátor panelu, současný ředitel LN Veselin Vačkov, nijak nezakročil, proto se celá diskuse – v této chvíli již spíše hádka – časově protahovala a zvláště české posluchače, neorientující se v tématu, uvedla na nerovnou plochu.

Konferenci zakončil a neklidné vody předobědové diskuse zmírnil panel o prolínání, resp. neprolínání české a polské kultury. Aleksander Kaczorowski, bývalý redaktor Gazety Wyborczy a překladatel Hrabala a Škvoreckého, vyzdvihl právě roli překladatelů, novinář Piotr Semka přednesl konkrétní návrhy na posílení vztahů obou zemí – výměny mládeže, zorganizování společné výstavy avantgardy, vybízení politiků k zájmu o situaci v sousední zemi. Svou dynamickou řeč zakončil zvoláním: „Urgujte vaše ministerstvo kultury, my budeme urgovat naše.“ Panel uzavřel básník Miloš Doležal, jenž připomněl polské autory inspirující se na Vysočině a stále se vracející k Zahradníčkovi či Reynkovi. Vztah obou národů označil slovy: „Češi a Poláci nekráčeli do taktu. Sice jdou spolu, ale ještě je třeba sladit krok.“






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *