Miroslav Pudlák: „…soudobá hudba je zranitelná“

Miroslav Pudlák je hudební skladatel, dirigent, muzikolog a hudební pedagog. Je spoluzakladatelem souborů pro soudobou hudbu Agon a MoEns. Od roku 1996 vede Hudební informační středisko (HIS) v Praze, jež vydává dvouměsíčník HIS Voice, věnovaný novým či nekomerčním hudebním žánrům, a od roku 2008 pořádá festival soudobé hudby Contempuls. Pedagogicky působí na Hudební akademii múzických umění (Katedra teorie a dějin hudby) a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Ústav hudební vědy).

Kam až sahá prvotní idea založení festivalu Contempuls?

Contempuls funguje od roku 2008, ale s tou myšlenkou jsme si pohrávali už někdy od roku 2000. Od počátku nám přitom bylo jasné, že by to měl být festival mezinárodní. U nás je dostatečné množství přehlídek současné tvorby českých skladatelů, ale co tady chybělo, byl mezinárodní festival, kam by přijížděly specializované zahraniční soubory. Chtěli jsme se pokusit něco takového vybudovat, nejprve ve skromném formátu několika koncertů s možností postupného rozšíření. V roce 2008 jsme pak zkusili podat grant, a jelikož se zadařilo, povedlo se nám hned uspořádat první ročník, který byl myslím velice úspěšný a zaujal spoustu lidí. Měli jsme představu, že festival se bude rozrůstat, což se ale nakonec nestalo – ukázalo se, že tento formát je asi pro takové „provinční“ město, jako je Praha, zatím dostačující.

Jaké tehdy byly reakce grantových komisí? Bylo (nebo stále je) problematické sehnat potřebné finanční prostředky?

Dotace nejsou takové, jaké bychom potřebovali, ale tehdy to na rozjezd stačilo. Nedá se to pochopitelně srovnat s takovými příspěvky, jaké mají třeba více populární festivaly jako Struny podzimu, které mají ještě navíc soukromé sponzory. My jsme oproti tomu závislí jen na veřejných zdrojích, ale i tak se daří dát peníze dohromady. A to také díky zdrojům ze zahraničních kulturních středisek.

Na webových stránkách píšete, že „cílem festivalu Contempuls je dát Praze i celé České republice hudební akci, kterou náročný divák se zájmem o dění na mezinárodní umělecké (zdaleka nejen hudební) scéně postrádal“. Můžete to nějak přiblížit?

Festival oslovuje nejen muzikanty, ale i lidi z jiných oborů, jako třeba výtvarníky, divadelníky apod., což se projevuje i na skladbě publika – na koncerty chodí například studenti technických oborů, kteří nemají s uměním často nic společného, ale zajímají se o nové věci, o progresivní umělecké směry. Obecně bych řekl, že je v publiku méně hudebníků, což je docela zvláštní jev. Hudebníci, školení konzervatořemi a akademiemi, jsou u nás poměrně konzervativní a dost často skeptičtí vůči soudobé hudbě.

Jak si to vysvětlujete?

To je dlouhodobá záležitost tradice školení hudebníků v Čechách, která tuhle oblast tradičně podceňuje. Bude třeba ještě mnoho let práce, než se tohle změní.

Dá se v souvislosti se zájmem ze stran nehudebníků mluvit o nějakém interdisciplinárním faktoru festivalu?

Já bych neřekl, že ten festival je interdisciplinární, on je sám o sobě čistě hudební a dost silně zaměřený na prezentaci prostřednictvím tradiční formy koncertu. Faktem ale je, že zaujal mnoho lidí z jiných oborů, kteří často ani s hudbou nemají velké zkušenosti. Je to podle mě dáno tím, že prezentace koncertů je atraktivní.

V čem?

Jednak v tom, že dbáme na kvalitní interpretaci – stává se, že si člověk danou skladbu vyslechne s muzikanty, kteří tomu nevěnují pozornost a nebaví je to hrát, tudíž má z toho úplně jiný zážitek, než když to hraje někdo, kdo se na to specializuje. Druhá věc je, že to děláme v prostředí La Fabriky, čímž narušujeme klasické pojetí koncertu, s jakým se setkáváme třeba v Rudolfinu. No a poslední věc, kterou je potřeba zdůraznit, je velmi pečlivá dramaturgie koncertů. Na přehlídkách soudobé hudby se většinou setkáváme s tím, že se tam semele kde co. Je tam třeba jedna nebo dvě dobré skladby a mezi tím je spousta všelijakých nesmyslů, které se musí zahrát z nějakého důvodu. Jinde se zase soudobá hudba kombinuje s nějakou „tradičnější“ hudbou, protože si někdo myslí, že tím přitáhne více lidí. To je podle mě úplně nesmyslný postup, který nakonec odradí všechny. Tím, že naše dramaturgie je pečlivě volená a obsahuje jen skladby, o nichž víme, že jsou kvalitní, tak posluchač zjistí, že celý koncert je zajímavý, že tam není nic špatného či nudného. Díky tomu je koncert i celkově lepším zážitkem a člověk, který třeba dosud neměl se soudobou hudbou zkušenost, si na ni udělá lepší názor.

Zmínil jste důraz na kvalitní provedení. Někomu, kdo ale nemá zkušenost se soudobou vážnou hudbou, kdo je zvyklý na tradiční hudební struktury, formy, tóniny apod., může připadat nepředstavitelné, že i soudobá hudba by mohla mít nějaké špatné provedení…

Ono se to nepozná, že. U Mozarta se pozná, když někdo „hrábne“ vedle nebo zpívá falešně, kdežto u té soudobé hudby to takhle nefunguje, takže když se vám to nelíbí a připadá vám to nějaké „divné“, tak to přisuzujete na vrub skladateli, neuvědomujete si, že za to můžou interpreti. Právě proto je soudobá hudba hrozně zranitelná. Je nesmírně důležité, aby interpretace byla kvalitní – potom skladba zazáří. Posluchač si ani nemusí uvědomit, čím to je, ale bývá to právě tím, že je dobře zahraná.

Na Contempulsu tradičně převažují interpreti a skladatelé ze zahraničí. Jaké místo přisuzujete českým hudebníkům?

Dbáme o to, aby tam byli i čeští interpreti a skladatelé, ale aby byli prezentováni v kontextu světové hudby. Myslíme si, že to pro ně má větší cenu, protože se dostávají do konfrontace s těmi nejlepšími muzikanty a nejlepšími skladateli. Když dáváme skladby českým autorům, snažíme se, aby to hrály zahraniční soubory, takže je naděje, že to vyvezou i mimo Českou republiku. Skladatel to navíc uslyší ve špičkovém provedení, čímž získá nějaké zkušenosti, kontakty a podobně. U českých souborů se snažíme, aby hrály mezinárodní repertoár. Snažíme se vybírat skladby, které třeba ještě v Praze nezazněly, a které považujeme za důležité. Nechceme zůstat jen v lokálním prostoru, naopak se snažíme, aby měl Contempuls parametry mezinárodního festivalu.

Zbývá vám při všech vašich aktivitách ještě čas na komponování?

Musí. Snažím se si to zařídit tak, abych si čas uhájil. Každý rok se snažím napsat minimálně jednu až dvě věci, takže se tím nějak udržuju ve formě.

V čem vy osobně, jako skladatel a muzikolog, vidíte přitažlivost soudobé hudby?

Já to srovnávám s tím, jak to funguje v jiných zemích, kde je tato žánrová oblast štědře podporovaná a má svoji infrastrukturu, svoje publikum, soubory, vydavatele, festivaly, má to prostě úplně jiné zázemí než u nás. Tady pořád slýchám otázku, jestli to vůbec musí být, jestli bychom se bez toho neobešli, což svědčí o tom, že tenhle žánr u nás víceméně živoří. To je podle mě strašná škoda, protože se tam skrývají obrovské hodnoty, ohromně zajímavé věci, a lidé, kteří se s tím seznamují, se shodují v tom, že je to pro ně úžasný objev a už u toho zůstávají a zajímají se o to. Co se u nás nedaří, je veřejná podpora a zvýšení celkové prestiže téhle hudby ve společnosti. Když to srovnáte třeba s Polskem, tam je situace diametrálně odlišná. Poláci mají svoje „klasiky“ 20. století, jako Krzystofa Pendereckého nebo Witolda Lutosławského, a neváhají investovat obrovské peníze do festivalů jako je Warszawska Jesień, což je festival rozsahem srovnatelný s Pražským jarem, ale zaměřený výlučně na soudobou hudbu. Přitom je tam neustále plno, koncerty jsou vyprodané, pořádají se tam i orchestrální koncerty. Bohužel, tohle u nás zatím nemůže absolutně fungovat. Je to zřejmě dané historicky, podepsalo se na tom těch čtyřicet let komunismu a velice striktně vymezené kulturní politiky. Po revoluci se navíc nepodařilo uskutečnit nějaké sjednocení skladatelů, kteří by posléze mohli společně usilovat o to, aby byla tahle oblast podporována. Skladatelský život se spíše atomizoval do drobných spolků, které už nemají takový vliv, tudíž se jim nedaří prestiž soudobé hudby zvýšit.

Co dalšího, kromě koncertů v rámci Contempulsu, v nejbližší době plánujete?

27. 11. v 17:00 se bude na HAMU konat přednáška Bernharda Langa, rakouského skladatele, jehož skladba zazní den před tím na jednom z našich koncertů. Jeho styl je minimalistický, přičemž používá velice specifickou kompoziční metodu, jíž odměřuje míru repetitivnosti a nerepetitivnosti. Kolem toho má celou teorii, jejíž výklad bude jistě mimořádně zajímavý. Přednáška bude v angličtině a je určená jak pro studenty HAMU, tak pro studenty FF UK, takže jste zváni!

Kdo a proč by měl Contempuls navštívit?

Kromě protřelých znalců soudobé hudby i každý, kdo by chtěl učinit jakousi iniciační zkušenost, která by ho neodradila, ale naopak přivedla k tomuto žánru. Často jsem se setkal s tím, že někdo, kdo soudobou hudbu neznal, učinil první zkušenost na nějakém koncertě Týdnu nové tvorby, jehož dramaturgie se právě příliš nevydařila, a cítil se pak nadobro odrazen. Proto raději doporučuji pro první seznámení návštěvu festivalu s radikální a náročnou dramaturgií, který zaručuje také vysokou interpretační kvalitu – a takovým je festival Contempuls.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *