Léto s FFaktem

Léto s FFaktemFFakt zůstává v obraze i přes prázdninové volno. Přestože slunce pražilo a modré nebe se často zatáhlo a oblohu křižovaly blesky, naše redakce se pro vás pokusila zaznamenat ty nejzajímavější momenty našeho léta. FFakt navštívil filmový festival v Karlových Varech i Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, Lednicko-valtický areál, Dolní Věstonice, Kralice, Krym, Francii i Vysoké Tatry.

Kulturní tajemství Moravy

Morava kromě výborného vína nabízí i velké množství historických památek a zajímavých míst. Mezi nejznámější stavby nacházející se v okolí Dyje patří zámek Lednice, který se řadí do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

LedniceKolem zámku se rozprostírá zámecký park, ve kterém se nalézá Minaret, Janův hrad a Lovecký zámeček. Areál jistě zaujme i ty, kteří dávají před historií přednost umění: v zámku je otevřena obrazová galerie a v zámeckých sálech se konají koncerty. Hudební program je víc než bohatý, dá se v něm najít vše od klasiky přes muzikál po swing.

Do lednického areálu také spadá zámek Valtice, jenž je zajímavý především podzemní expozicí vín. Expozice není zahrnuta do tradičních okruhů prohlídek, ale je přístupná zdarma.

Nedaleko se také nachází obec Dolní Věstonice, která se proslavila archeologickými nálezy, z nichž nejvýznamnější je soška Věstonické venuše.

A v neposlední řadě je možné v tomto kraji navštívit Kralice, místo spojené s Biblí kralickou, od jejíhož vydání letos uběhlo 400 let. Národní knihovna v Praze od 12. září pořádá expozici nazvanou právě Bible kralická 1613-2013. Spoluautorem této výstavy je i doktor Robert Dittmann, který působí na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace. Akci je věnována velká pozornost, na její konto promluvil právě doktor Dittmann.

(Dara)

Letní filmová škola Uherské Hradiště

Na přelomu července a srpna se Uherské Hradiště – letos už po třicáté deváté – zaplnilo návštěvníky a pořadateli Letní filmové školy. Oblíbený festival charakterizuje krom neformální atmosféry i tematické zaměření programu – každý ročník představuje kinematografie jednotlivých států (39. ročník přivezl do Čech portugalské snímky), významné režisérské osobnosti (letos Vojtěch Jasný a Pedro Costa) a fenomény filmové historie (zlatá éra Hollywoodu či nástup nacismu). Na své si ale přijdou i ti, kdo přes rok v kinech nestihli české a světové kinematografické novinky. Mezi nejpopulárnější projekce tradičně patří němé snímky s originální živou hudbou či půlnoční výlety do světa kuriozit a braku. Každý ročník filmové školy nabízí i unikátní příležitost zhlédnout filmovou klasiku v restaurované podobě – letos takto zazářili Jasného Všichni dobří rodáci.

Škola v názvu poukazuje na skutečnost, že na rozdíl od běžných festivalů nabízí filmová přehlídka v Hradišti také možnost zúčastnit se přednášek, které doplňují tématické sekce programu, diskuzí či mistrovských tříd s režiséry. To vše s doprovodným hudebním a divadelním programem a v přívětivé atmosféře města, kde lze z jednoho promítacího místa do druhého dojít za deset minut a kde vás pomalu na každém kroku láká k návštěvě vinný sklípek či jiné pohostinné zařízení. Příští rok slaví Letní filmová škola čtyřicáté výročí a jistě je na co se těšit.

(Johana Petra)

Filmový festival Karlovy Vary

Karlovarský festival netřeba představovat. Příjemným překvapením však bylo, že se nemusím tísnit na přeplněné kolonádě, stát v kilometrové frontě na kávu a ráno plakat, protože jsem se nedostala na film. Možná se v lecčems vyplatí obětovat čas a pohodlí, ráno si přivstat, v poledne hledat park mimo hlavní tepnu a ke sdílení zážitků vybrat jiný podnik než většinou navštěvovaný bar.

Opustit o prázdninách své jistoty a zaběhnuté české stereotypy je velice osvobozující. Odvahu! Ať už budete měsíc vymýšlet hry pro děti v Anglii, pomáhat starším lidem v Holandsku nebo opravovat francouzskou zříceninu, rozhodně získáte velmi cennou zkušenost, která se možná nebude vyjímat ve vašem CV na prvním místě, ale o to přece nejde, ne? Až vám na letišti ztratí kufr, ujede poslední autobus, všichni se budou tvářit nezaujatě, tehdy poznáte sami sebe. Nezkusíte to už příští léto? Nabídka workcampů je široká, jmenuji jen jednu.

Na procházky obecně, a návštěvu Petrkova zcela konkrétně, není nikdy pozdě, navíc podzim k nim přímo vybízí. Z Havlíčkova Brodu, kam chodil Bohuslav Reynek na nedělní mši, vede 6kilometrová stezka končící až ve Svatém Kříži, kde je pohřben i se svou manželkou Suzanne Renaud. Pole, les, jeřabiny; sami mi dáte za pravdu, že genius loci na některých místech stále promlouvá. Doporučuji však předem nastudovat cestu – stezka začíná u kostela Nanebevzetí Panny Marie, ale nalezení druhého bodu vyžaduje značné úsilí. A příliš nespoléhejte na místní – mnozí vůbec netuší, v jak cenné lokalitě žijí!“

(Kristýna)

Tři záznamy z cestovatelského deníku:

KristýnaLéto za hranicemi

„Můj schůzkovač již v zimě naznačoval, že v létě dojde k výbuchu. Došlo. Zpočátku jsem zaplula do neklidných vod karlovarského festivalu, kde jsem hledala snímky přinášející klid. Snad i úspěšně. Jen můj zjev stále a nechtěně vábil harekrišnovce. Poté jsem strávila několik týdnů v jihofrancouzském Prouilhe u pramenů dominikánů. Stříhajíc levanduli, sbírajíc fíky, procházejíc se, čtouc neodborno, obdivujíc a žasnouc. Baví mě hledat místa úžasu. A nakonec jsem se vydala do Petrkova Bohuslava Reynka. Místa přinášejícího slovy těžko uchopitelný pokoj a krásu. Snad jiskry tohoto výbuchu znovu zapálí vše, co doutná.“

(Kristýna)

Léto v jednom kole

„Letošní prázdniny jsem prožila v (pro mě) netradičním duchu. Téměř úderem začátku prázdnin jsem se vrhla na pracovní povinnosti. Přestože jsem nějakou hříčkou osudu měla práce dvě, které zvládly vyplnit můj veškerý volný čas, nepropadla jsem workoholismu, a tak jsem si zvládla vyčlenit alespoň několik volných dní jen pro sebe a své bližní. V červenci jsem v kruhu rodinném oslavila kulaté narozeniny, naproti tomu deset srpnových dní jsem strávila překonáváním sama sebe v Západních Tatrách, jejichž vrcholky mě sice málem připravily o zdraví (alespoň mi to tak v tu chvíli připadalo), ale na druhou stranu se jim povedlo odbourat z mé hlavy veškerý stres, dokonce i všechny starosti zůstaly 2000 metrů nad mořem. Do Prahy jsem se tedy vrátila jako po intenzivní terapii. Třetí část mých prázdnin se odehrála opět v mé domovině (Slezsko), kde jsem si užívala klid a maloměstské problémy. Ty jsem však opět vyměnila za ruch velkoměsta. Tentokrát se však jednalo o anglickou metropoli, do které se vracím téměř pravidelně už od roku 2006, kdy jsem se s ní „seznámila“ poprvé.“

(Bára V.)

Léto na Krymu

„Ačkoli letošní léto nebylo na horké počasí skoupé, rozhodla jsem se vydat za teplem někam na jih. Volba padla na Krym. Už dávno jsem navíc chtěla poznat proslulou ruskou riviéru a zjistit, čím toto místo s bohatou historií přitahovalo ruské cary i sovětské pohlaváry. Ostatně i dnes jde o populární destinaci, zejména pro Rusy (kteří tvoří na Krymu nadpoloviční většinu obyvatelstva), Bělorusy a Poláky.

Ovšem proležet dovolenou na jedné z mnoha pláží by byla škoda, vždyť Krym se může jako jedna z mála oblastí Ukrajiny pochlubit také horami, krasovými jeskyněmi a náhorními planinami, které nabízí vskutku impozantní výhledy, pokud není zrovna vstup zakázán kvůli nebezpečí požárů.

A na své si přijdou i památek chtiví, vždyť na poloostrově s příjemným klimatem a strategickou polohou v Černém moři se střídaly národy různých kultur (Řekové, Gótové, Tataři, Janované,…)., po nichž tu zůstalo množství pevností a modliteben. Nejslavnější krymské město, Jalta, je sice tuctové přímořské letovisko, ale za návštěvu stojí blízký palác Livadia, známý jako místo konání Jaltské konference, Bachčisarajský palác, a přístav Sevastopol, kde můžete beztrestně okouknout části ruské a ukrajinské flotily i soukromou jachtu prezidenta Janukovyče. Určitě by bylo trestuhodné minout Chersonés se zbytky starořeckého osídlení. Je to snad jediný opravdu udržovaný archeologický areál na Krymu, však se mu také přezdívalo sovětské Pompeje. S ruinami řeckého a byzantského osídlení kontrastuje nově zrenovovaný kostelík sv. Vladimíra; právě zde údajně přijal Vladimír křesťanskou víru. A v kostele můžete obdivovat i ikony Konstantina a Metoděje, kteří zde kdysi vyzvedli ostatky sv. Klimenta a převezli je na Velkou Moravu.

S povznesenou duší si pak lze lépe vychutnat postsovětskou realitu v některé z místních občerstvoven, které disponují pestrou nabídkou ukrajinské i tatarské kuchyně, leč pouze na jídelním lístku, nebo v některém z obchůdků s pultovým prodejem, obsluhovaného nerudnou bábuškou s počítadlem. Ta by však neměla odradit od nákupu některého z vynikajících krymských vín. A samozřejmě vodky jakožto povinné dezinfekce. Protože dostat jakékoli zažívací problémy na místě, kde veškeré sociální zařízení spočívá v zaneřáděné díře v zemi v dřevěné boudě, které jaksi chybí přední stěna, není žádná legrace.

Na druhou stranu i takové zážitky k východu patří a Ukrajinci se stále mnohému učí. A určitě se vyplatí zažít krymského genia loci dřív, než ho pohltí vlny unifikované evropské kultury.“

(Jana)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *