Humanitní vědy vědami zcela jistě jsou

Chtěl bych tímto reagovat na článek Vojtěcha Varyše Děkan Stehlík by měl už konečně odstoupit!, který vyšel v pátém čísle FFaktu. Nejde mi přitom ani tak o autorovo (slušně řečeno) „svébytné“ pojetí toho, jak by měla fungovat FF UK počátkem 21. století. Zaměřím se na věc mnohem důležitější a pro naši fakultu kruciální. Jedná se o otázku, zda je možné humanitní obory považovat za vědu či nikoli.

Pro připomenutí – Varyš v článku tvrdí: „… všem v humanitních oborech by se ulevilo, kdybychom si nehráli na vědu. Věda je matematika. ‚Humáče‘ takhle exaktní nikdy nebudou, a nejspíš ani nejsou vědami.“ K tomuto argumentačně nepodloženému tvrzení autor potom shovívavě dodává, že to neznamená, že takové obory nemají právo na akademickou existenci a že nevědeckost není něco špatného.

Varyš nechápe principy vědy

Podle mého názoru s něčím takovým nelze souhlasit ani v nejmenším. V prvé řadě Varyš ztotožňuje vědeckost s exaktností, čímž ukazuje naprosté nepochopení principů vědy jako takové. Exaktnost totiž není ani postačující, ani nutnou podmínkou vědeckosti. Věda je především metodologie – tj. pravidla omezující jak povahu přijatelných řešení, tak kroky, jimiž se takového řešení dosahuje. Metodologie je ve vědeckém zkoumání přítomná vždy a právě míra jejího naplnění a její vhodnost pro zkoumání určité problematiky jsou klíčové pro hodnocení kvality vědecké práce. Právě metodologie činí z vědy vědu – právě metodologie je to, co ji odlišuje od bohapustého blábolení, které sice varyšovsky řečeno „právo na existenci“ má, ale to je tak všechno.

Vedle nepochopení principů vědy jako takové je ve Varyšově případě nutné konstatovat, že buď záměrně přehlíží dění v humanitních vědách v posledních desetiletích, nebo o tomto dění nemá ponětí. Například v lingvistice je v posledním půlstoletí zřetelný rozvoj experimentálních disciplín, založených na exaktním sběru dat a jejich analýze. Původní „papírovělingvistické“ metody se prolínají s metodami přírodních věd (např. neurolingvistika) či věd sociálních (např. sociolingvistika). Dávno už standardní a i u nás pěstovanou disciplínou je lingvistika matematická, využívají se jazykové korpusy atd.

Blábolení nepatří na univerzitu

Takováto mezioborová komunikace, spolupráce různých disciplín (vytváření nových metodologií a způsobu poznávání) je ve světě běžná, a to nejen v jazykovědě, ale vlastně ve všech humanitních oborech. Na zahraničních univerzitách je běžné, že humanitně orientovaný výzkum provádějí pracovní týmy, složené ze specialistů z různých oborů (od techniků přes přírodovědce až po humanitní vědce). Taková vědecká spolupráce je nejen možná, ale má i cenné výsledky.

Co lze říci na závěr? Humanitní vědy vědami zcela jistě jsou. Vědou nejsou bláboly s pochybnou metodologií či bez jakékoli metodologie. Takové blábolení může snad být populární a poněkud úchylně přitažlivé, v univerzitním prostředí je to ale něco zcela špatného, nepatřičného a na FF UK by to právo na existenci mít v žádném případě nemělo. Aneb: „Za fakultu vědeckou!“

Jan Chromý
Autor je členem Akademického senátu FF UK
jan.chromy (kyseláryba) gmail.com






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *