Archiv autora: Claudia Zbrankova

Salam a další

By Kheo17 (Own work) [CC BY-SA 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], via Wikimedia Commons

Ne, v nadpise není chyba, a ne, nebude to článek o jídle. Začala jsem se totiž na Ústavu východoevropských studií Univerzity Karlovy učit ázerbájdžánštinu a uzeninu evokující slovo v nadpise znamená ahoj. I když jsem hodiny ze začátku brala spíše jako nutnost (v rámci mého oboru jsou povinně volitelné předměty rozdělené na sekce kultura, historie, jazyk), teď se mi řeč ve své složitosti doopravdy líbí. Tedy přesněji na papíře a v pomalém primitivním žvatlání nás začátečníků. Jakmile naše lektorka spustí rychleji, připadám si ztracená. Hrdě ale prohlašuji, že mě to neodradí, stejně jako mě neodradily reakce mého okolí, když jim bylo v září oznámeno, že se hodlám věnovat této interesantní činnosti. Následuje neautentický přepis rozhovorů (K – kamarád/ka, J – má maličkost).

J: Budu se učit ázerbájdžánštinu.

K1: Ajzekrabranština? Co to je? To je někde v Africe ne?

K2: Proč?

K3: Cha cha cha… Ta tvoje škola mě nepřestává fascinovat.

Pokračování textu Salam a další

Rozhovor s Tomášem Beránkem: Ples Pakult ve víru příprav

FFakt se rozhodl vyzpovídat Tomáše Beránka, jednoho z organizátorů letošního reprezentačního plesu.

trenérVcelku hodně lidí negativně reaguje v e-mailech a na facebookových stránkách na téma plesu. Očekávali jste v organizačním týmu protesty?

Těch negativních ohlasů není zas tak mnoho. Pokud jsem sám dobře počítal, tak se nám jich sešlo k tomuto dni všeho všudy pět. Z čehož bych ještě dvě vyjmul spíš jako etalon udivení či překvapení nad zvoleným tématem. Samozřejmě jestliže takový ohlas přijde, snažíme se vysvětlit záměr celého večera, který rozhodně nemá být a nebude oslava normalizační reality. Ostatně na konto výše zmíněných pěti reakcí jsme na stránkách plesu (www.plespakult.cz) zveřejnili článek Co je pakult, v němž naše záměry vysvětlujeme.

Proč jste se rozhodli pro normalizaci? Jaká byla prvotní představa?

Mohu říct, že jsme vlastně moc neváhali, do užšího výběru se nám dostala dvě možná ukotvení plesu. Vezměme to od počátku. Loňský ples se nesl v duchu první republiky, uspořádali jsme ho v nádherných prostorách Rudolfina. Všichni se moc těšili – kdy si taky můžete zaplesat v tak exkluzivním prostředí! Ale ouha, výlučnost tohoto prostoru přinesla i stinnou stránku větších nákladů: museli jsme objednat stoly a židle, jak dopadla snaha ušetřit na cateringu si leckdo pamatuje, dýkou do zad pak bylo oznámení ze strany Rudolfina v hodině dvanácté, že se na jejich parketu vlastně nemůže tančit (mimochodem v období, kdy Rudolfinum sloužilo po válce jako budova Akademie múzických umění, byly ve stěnách dvorany zabudovány žebřiny a na parketách, po kterých chodil nešťastný princ Rudolf, se hrál fotbal a házelo se gumovým granátem). Jednoduše řečeno: první republika zklamala (ne zcela vinou organizátorů). Krátce po loňském plese jsem se spojil se Studentskou radou a nabídl svoji pomoc. Hned jsme si také dali schůzku s panem proděkanem Bičovským. Probrali jsme realitu proběhnuvšího plesu a shrnuli, co všechno je třeba změnit. Shodli jsme se především na tom, že nebudeme pro další ročník hledat nějaké netypické nebo alternativní prostory (přišlo nám od studentů pár návrhů udělat ples v uzavřeném nádraží, v tovární hale atp.). Pokračování textu Rozhovor s Tomášem Beránkem: Ples Pakult ve víru příprav

Mirage – Vystoupení 420PEOPLE

Foto: Pavel Hejný
Foto: Pavel Hejný

Předem bych chtěla říct, že jsem špatný recenzent, protože představení tanečního souboru 420PEOPLE se mi vždycky líbí. Chtěla bych to pojmout spíše jako pozvánku.

Toto uskupení mě dokáže svým vystoupením nadchnout, uvést v zamyšlení, pobavit a hlavně obohatit o estetický zážitek. Mohla bych teď začít mluvit o souboru, ale kdo má zájem, ten si informace dohledá. Jsou jiní, kteří to zvládli lépe než já. Já jsem se rozhodla vnutit Vám svůj pohled a dojem z Mirage – taneční stand-up comedy souboru 420PEOPLE. Pokračování textu Mirage – Vystoupení 420PEOPLE

Bariéry společnosti

nov2013 341Probudíte se, obléknete se, nasnídáte, vezmete si věci a odcházíte z bytu nebo koleje na autobus, tramvaj, metro, vlak … odcházíte … už jen díky tomuto slovu, které vyjadřuje, že můžete používat své vlastní nohy, je tento den neobyčejný. Nebo je možná neobyčejný pouze, pokud si toho vážíte a máte zkušenost k posouzení.

Tento den pro mě mohl být jako každý jiný. Až na Vyšehrad jsem došla „po svých“. Zde jsem se sešla se spolužačkami a šly jsme si „půjčit vozíček“. Na Vyšehradě je sídlo Jedličkova ústavu a v jeho nové budově Na Topolce sídlí i organizace o. s. Asistence. V rámci jejich projektu Jedeme v tom s vámi! si zájemci mohou vyzkoušet cestování po Praze na vozíku a tím se trochu přiblížit pocitům lidí na něj odkázaných. Pokračování textu Bariéry společnosti

Léto s FFaktem: pracovní prázdniny

křížJak se těšíš do školy? Ale no tak, z toho už jsme přece vyrostli… Student vysokou školu studuje, protože chce, a je jasné, že se tam těší. I když období bez školy má také své kouzlo. Léto a prázdniny, volný čas na všechno…jen roztáhnout křídla a letět, to přímo vybízí k cestování. Minulé léto jsem hodně cestovala, a tak byla letos na řadě práce. Jakožto obyvatelka příhraničního městečka jsem si dovolila zalovit v moři pracovních příležitostí i u našich sousedů a povedlo se. Po euforii z toho, že mám brigádu, jsem se vrátila do reality úvahami o své jazykové zdatnosti. Celý rok jsem nepromluvila německy. Ale to zvládnu! Pokračování textu Léto s FFaktem: pracovní prázdniny

Což takhle někam vyrazit?

Erasmovská horečka vrcholí. Poslední termíny k odevzdání žádostí a pak čekání, jestli zrovna VÁS vyberou. V průběhu března snad všichni vyučující na přednáškách upozorňovali na možnost vycestovat. Tak jsem si řekla, proč ne, zabalila kufr a vyrazila na Ukrajinu. Ne, dělám si legraci, tak jednoduché to nebylo, i když to šlo dost rychle. Ale pěkně popořadě.

Studium v zahraničí přiblíží člověku jazyk a kulturu dané země a umožní mu vymanit se ze zažitého stereotypu vyučování. Pokud se vám hned napoprvé nechce strávit v cizině celý semestr, co třeba taková kratší stáž? Většina studentů o nich sice mlhavě tuší, ale nejsou tak propagované a dopátrat se, s kým má ta která katedra či ústav partnerství, dá mnohem víc práce. Pracnější na druhou stranu znamená méně zájemců a větší šanci na přijetí. Já se o této možnosti dozvěděla úplně náhodou přes spolužačku, která už  měla vše zařízené. Dva týdny před odjezdem jsem si řekla, že přestože jsem jen „prvačka“, zkusím to. A ono to vyšlo.

Dvoutýdenní stáž v ukrajinském městě Ivano-Frankivsk. Moje rodina mě samozřejmě maximálně podpořila – všechny předsudky a katastrofické scénáře mi pravidelně po lžících podávala už od chvíle, kdy jsem jim vše oznámila. Byla jsem z toho poněkud rozpačitá, ale zároveň zvědavá a opravdu jsem se tam těšila. Naštěstí se mnou jely ještě dvě spolužačky. Ve třech se dá všechno zvládnout s humorem. Pokračování textu Což takhle někam vyrazit?